Blog uživatele Pavel Stransky

Poděkování.

Děkuji všem za reakce na můj minulý článek „V autobuse“. Je fajn vidět, že to co píšu někdo čte, a že na to reaguje :)
 Nějak se tam všechno ale nevešlo, tak jsem si dovolil napsat pokračování:

Taky se vám stává, že se občas vaše myšlenky zatoulají, někam mimo, a vy nevnímáte svět kolem sebe? Mě občas ano. Třeba když jedu autobusem domů z práce. Sotva se autobus rozjede, přestanu si všímat věcí okolo a začnu uvažovat o všem možném. Někdy to jsou opravdu věci, no posuďte sami:

Jeden můj kamarád už nějakou dobu nechodí do SL. To se občas stane, že nám RL změní život v druhém světě. Bohužel svět nul a jedniček je v tomto ošidný, nedokáže nám říct co se děje a my pak jen hádáme a domýšlíme různé varianty, proč tomu tak je. Nedávno o tom psala ve svém blogu i Lenka.. Nedalo mi to, trošku jsem zapátral a tak mám pro všechny, kdo znají avíka, který se loučí slovy, že jde objímat polštářek, tuto zprávu: Je živ, bohužel ho řízení osudu upoutalo na lůžko.

Teď už se to musí povést.
Stojíš na dřevěném špalku, pár metrů od pokladu.
Jen dvakrát skočíš a je tvůj. Balancuješ nad vodou a sbíráš odvahu k dalšímu skoku.
Očima se vpíjíš do monitoru, prsty čekají na klávesnici na pokyn z mozku.
Skočíš zrovna v tom okamžiku, kdy ticho v pokoji protrhne hlas mamky z kuchyně: „Večeře!“
Zavřeš oči.

Lov, love, blind love

Motto:
„No comment“ 

Lachim jen těžko hledal slova, kterými by Andymu řekl, že je konec. Před chvílí se spolu sešli v Bohemlandu, aby si vyjasnili, jak to mezi nimi bude dál.

Předehra před lovem.

Motto:
„Výběr kořisti je jednak záležitostí vrozeného instinktu, jednak schopnost naučená a neustále zdokonalovaná zkušeností.“ (http://panthera-leo.org/?dovednosti)
 

Děkuji všem za jejich volby.

Příběh je rozehrán, tak jak jste chtěli. Chtěli jste, aby se Lachim po rozchodu vrátil zpátky do Second Life, chtěli jste, aby se Petr zamiloval do Jany, vy jste určili, že Dáša nespadne ze skály nešťastnou náhodou, ale že jí někdo zabije. Figurky na pomyslné šachovnici příběhu jsou na svých políčkách, zbývá jen dovést příběh do konce, který dopadne podle vašeho přání.

Máme tu další pokračovaní podle vaší volby.

Petr a Jana (tanečnice v klubu) si v minulém dílu dali spolu rande:

Na skálu se dalo buď vyšplhat po příkré straně ze směru od moře, nebo tam dojít po pozvolném stoupání z vnitrozemí.  Jana zvolila pohodlnější způsob, a tak šli spolu s Petrem po pěšince okolo mangrovníků, skrz palmový háj.

V minulé části jste měli zvolit zda Lachim a Honza půjdou tančit nebo zda půjdou k Lachimovi domů. Bylo to těsné o hlas. Vyhrála volba, že půjdou tančit, ale protože to nebylo jednoznačné, a protože to bude myslím i zajímavější, tak nakonec dojde jak na tanec, tak i na domov:

„Jdeme tančit! Pak můžeme třeba k Tobě“, odpověděl Honza.